CS/BG 7.8

Bhagavad-gītā taková, jaká je - KAPITOLA SEDMÁ: Poznání o Absolutním

BG 7.7 - BG 7.9

Śrī Śrīmad A.C. Bhaktivedanta Swami Prabhupāda

VERŠ 8

रसोऽहमप्सु कौन्तेय प्रभास्मि शशिसूर्ययोः ।

प्रणवः सर्ववेदेषु शब्दः खे पौरुषं नृषु ॥८॥

raso 'ham apsu kaunteya

prabhāsmi śaśi-sūryayoḥ

praṇavaḥ sarva-vedeṣu

śabdaḥ khe pauruṣaṁ nṛṣu

Překlad slovo od slova

rasaḥ — chuť; aham — Já; apsu — ve vodě; kaunteya — ó synu Kuntī; prabhā — světlo; asmi — jsem; śaśi-sūryayoḥ — měsíce a slunce; praṇavaḥ — tři písmena, a-u-m; sarva — ve všech; vedeṣu — Vedách; śabdaḥ — zvuková vibrace; khe — v éteru; pauruṣam — schopnost; nṛṣu — v lidech.

Překlad

Jsem chuť vody, synu Kuntī, jsem světlo slunce a měsíce, slabika oṁ ve védských mantrách, zvuk v éteru a schopnost v člověku.

Význam

Tento verš vysvětluje, jak je Pán všudypřítomný prostřednictvím svých rozmanitých hmotných a duchovních energií. Na počátku Ho lze vnímat skrze Jeho různé energie a tím realizovat Jeho neosobní aspekt. Tak jako je polobůh vládnoucí Slunci osoba, kterou je možné vnímat skrze její všepronikající energii (sluneční svit), lze i Pána vnímat prostřednictvím Jeho energií, které se šíří všude, přestože On sám zůstává ve svém věčném sídle. Působícím principem vody je její chuť. Mořská voda nikomu nechutná, protože v ní je čistá chuť vody smíšená se solí. Voda je lákavá s ohledem na čistotu své chuti a její čistá chuť je jednou z energií Pána. Impersonalista vnímá přítomnost Pána ve vodě skrze její chuť a personalista rovněž oslavuje Pána, že tak laskavě poskytuje člověku chutnou vodu k uhašení žízně. Takto lze vnímat Nejvyššího. Osobní a neosobní filozofie ve skutečnosti nejsou v rozporu. Ten, kdo zná Boha, ví, že neosobní i osobní pojetí jsou současně přítomny ve všem a že si to neodporuje. Proto Pán Caitanya zavedl své vznešené učení o současné totožnosti a rozdílnosti (acintya bheda a abheda-tattva).

Světlo slunce a měsíce také původně pochází z brahmajyoti, neosobní záře Pána. A praṇava neboli oṁkāra, transcendentální zvuk na počátku každého védského hymnu, oslovuje Nejvyššího. Impersonalisté se bojí oslovovat Nejvyššího Pána Kṛṣṇu Jeho nesčetnými jmény, a proto raději pronášejí transcendentální oṁ. Neuvědomují si však, že oṁkāra je zvukovým zastoupením Kṛṣṇy. Vědomí Kṛṣṇy proniká všude a ten, kdo je zná, je požehnaný. Ti, kdo Kṛṣṇu neznají, jsou pod vlivem iluze. Znát Kṛṣṇu tedy znamená osvobození a neznalost Kṛṣṇy znamená spoutanost.

BG 7.7 - BG 7.9